ZNÁŠ ONY CHVÍLE...

Znáš ony těžké chvíle, kdy ti praská v hlavě,

kdy plno žhavých jisker mozkem přelétá,

kdy jako úder kladiv tvrdě, vysmívavě

ti duní jedna věta, zlá a prokletá?

A všecko, zářivé sny o štěstí i slávě,

o lásce přeludy, jež v dálkách rozkvétá,

být zdá se v chvíli té tak směšností ti právě,

jak bílý na obloze mráček za léta...

A rety zaťal bys, až krví by se rděly,

a šel bys do noci a volal slova divá

v tmy, v širé dálky k smrti rozechvělý,

neb zase vybuchnout chceš ve smích sžírající,

bys při tom plně cítil, jak ti slza splývá

ze zraků vztekem zrudlých po ubledlé líci.