Znáte-li mne dost?

Znáte mne, leč zná-li kdo as dost,

co padlo v duše temnou horoucnost?

Co křičí tam a bije hrubou pěstí?

V mé mysli černý poletuje výr,

chci toho zhostit se a hledám mír

a hrobu útulek a hrobu štěstí.

Vždy s místa, kde jsem stanul, spěchám pryč,

svou sevřu hruď a v smíchu dím: Jen křič,

já uteku tvé vzpouře neúprosné,

nechť pod nohou by prach mi krví zvlh’;

tvář hoří mi, snad na ni z lesa mlh

a z mlh mé duše padnou kapky rosné.