Znavení.

Jako zlákáni sladkými sliby vyšli jsme na poušť,

kde život nás nechal umříti hladem nepoznaných radostí:

tak bez vůle naší, za slib rozkoše rodičům našim

v život jsme vešli,

vešli jsme snad proti vůli těch, kteří nás počali,

vešli jsme snad proto, abychom svedeni v pouště,

bez viny umřeli života hladem a žízní.

Nutnost zákonů přírody stala se našim prokletím.

Teď kráčíme opuštěni a smutni.

A kolem zamyšlené ticho vyprahlých pouští.

...Ovšem, někteří hýří v krvavých domech radostmi lásky,

v krčmách špinavých,

jež vymyslil život a postavil v oásy pouště.

...Ovšem, někteří řijí v rozkoši divoké lásky.

Bídní!

: Chtí za rozkoš svou vyvolat ubohé, podobné sobě,

chtí vyvolat mstitelé strašné...

...Smrti předčasné nad domy špíny vysoko krouží...

Ale my kráčíme pouští opuštěni a smutni

a čekáme,

až padneme na podnož věkem zvětralé čistoty sfingy,

až Samum pískem zavane nás,

aby konec již byl...

aby konec byl všemu.