ŽNĚ

Nemohu, nemohu, ne,

zapomenouti na tě, obnažené

srdce ty mé, ach ty mé srdce!

Takový rušný den je kolem,

hluk divý letí lesem, polem

a mně se stýská po pomlce.

Je doba žní a doba práce,

kdo po tvém hoři může ptát se?

A nikdo v dnešku času nemá.

Ať svoje hoře skrýváš, tajíš –

jen kusu chleba se dnes najíš,

jinak jsou lidská srdce němá.

A přec to lidské srdce chtělo

pomlčet chvíli – kdy se zřelo

zrcadlit šťastně na obloze.

Teď v shonu dne a v ryku světa

to lidské srdce k nebi vzlétá –

a dolů padá přeuboze.

Padej si, ty mé srdce, ke dnu

širé té země. Nepozvednu

ruku na tvoji ochranu.

Srdce je srdce – a musí bít

jako zvon, když má probudit

svá věrná vojska v obranu.