ŽNEC.

Jde krokem neslyšným, Smrt, tato žnečka bledá,

jde z kraje do kraje a ruce k dílu zvedá.

Jak vytrvalý žnec širokým ruky vzmachem,

a klidným kosí, zem se krve barví nachem.

Do práce vychází a postupuje v lada,

jak zralý leží klas těl mrtvých dlouhá řada.

Jde krokem neslyšným, žne, kosí bez ustání,

snad kosy ostrý svist bys’ v tichu slyšel plání.