ŽNEČKA

Jak na žně čekající ovsů klasy,

sršící sluncem, jsou tvé plavé vlasy,

kde rudá stužka květy vlčích máků

se prokmitává mezi stébly v poli;

obloha modrá, jež se nad údolí

ke hvozdům klene, ze tvých klidných zraků

v dálku se dívá; rty tvé rozpukané

jak země výhní srpnového dne

po vláze dychtí; meze z tebe voní

vyhřáté sluncem, vše je v tobě stkané

z paprsků žhoucích, z polních květů, chrp,

když cvrčků píseň, motiv léta, zvoní.

Jsi jako Ceres: v ruce lesklý srp,

na žebřinovém voze mlčky v kraje

díváš se, dýcháš, všecko v tobě zraje.