ŽNEČKA.

Vesele, vesele chrustí můj srp

do klasů, do máků, do modrých chrp;

po hrsti hrstku je kladu v řad,

klas, chrpy, máky, vše napořád.

Ty modré chrpy mám v očích svých,

červené máky mám na lících; –

ty polní tady kvetly svůj čas,

můj není, můj není jenom ten klas.

Můj není, můj není, – ale snad přec: –

podle mne hospodář žne, mladý žnec

a ten mi šeptá, až zazní cep,

že budem spolu jíst nový chléb.