ZNĚLKA O LETNÍM JITRU

Kraj procit’. Smavá nálada

v svých loktech hýčká snící zem’

a světel sprcha na lada

se řine s nebe lijákem.

Chrp modré hvězdy zaplály

na žitných polích, v pšenici,

jež rozlila se do dáli

jak vonná láva šumící.

Zpěv cvrčků zní s luk pod lesem.

Včel třpytný hlouček s bzukotem

se snáší v jetel, v bílý rmen.

A ty jsi šťasten, zdá se ti,

že milenku máš v objetí

a líbáš, žhavě líbáš jen.