Znělka.

Já vidím Tě, jak dumáš u klavíru,

jak z dřeva, ze strun kouzlíš tóny,

a slyším té Tvé mladé duše stony,

jak plují s písní v harmonickém míru.

O slyším Tvoji Musu, Tvoji Lyru,

jak hučí, lká se hřbitovními zvony,

ba slyším želet ty Tvé bolné nony,

neb hledáš jako Lenau boha, víru.

Ty toužíš v hvězdách najít Tvůrce světa,

a písní rozehnat chceš s čela vrásky,

s ní bouřit ze snů věky, prchlá léta,

s ní hory strmé drtit v malé částky,

neb znát chceš, člověk bůh-li je, či sketa;

Ty toužíš pravdu znát?.. Jdi, ptej se lásky!