Znělka.

Byl krásný večer, jakby stvořen k snění,

tak tichý, jakby pravou básnil krásu,

tak jemný, jakby utkán z Tvojích vlasů,

tak dojemný, jak Ty jsi v zanícení.

Byl jinoch to u prvním políbení,

báj živá z dávno vymřelého času,

zpěv svatý z Tvého vykouzlený hlasu, –

byl večer lásky – večer k roztoužení.

Mně zdálo se, že svět se stopil v moři

a nový dlouhou touhou zbuzený,

svět lásky, lidstvem dávno toužený, –

svět světla světel že se právě tvoři.

Máš večer ten má dívko posud v paměti?

Já v Tvém, Tys v mojím dlela objetí.