Znělka.

Proč tvou chtějí, národe můj milý,

slávu zastříť hanby příkrovem,

proč by rádi tobě nad rovem

ku poslední pouti odzvonili?

Co jím činíš, že bujaré síly

zničiť usilují v mládí tvém,

jaro tvé proč v dechu mrazovém

by s tvou mluvou rádi upálili?

Bojí se, že splatíš jim ty rány –

v okovy že, jež tě poutaly,

ruce jejich budou ukovány!

Leč tys tichý jako holubice,

voliť hotov, kdyby žádali,

mír a pokoj věčné za různice.