Znělky. (I.)

Divě moře vlnobitné hučí,

vln se spousta věží ku nebesku

s miliony hromných bouře vřesků

z jícnu, z něhož bol a hoře pučí.

Kolem loďky slabé vichr skučí,

mnoho zakvílí tu z loďky stesků,

veslařů však sbor – aj – v bouři, v blesku

v divém ve jásotu jenom hlučí.

Vlasti, ty’s ta loďka, v nížto kvílí

národ ubohý; to děsné moře

svět jest, jenž tě v propasť vrhnouť pílí.

Synů tvých však mnozí – jaké hoře!

nevěrou ti utlumují síly,

ku zkáze ti jsou, ne ku podpoře. –