ZNĚLKY. (III.)

Je ten náš lid jak Kristus na kříž vbitý,

a vy pod křížem tím jste žoldnéři,

o jeho šat zběř hraje se zběří,

on na to hledí nahý, bídný, zrytý.

Hloub do skrání ten věnec z trní svitý!

a oko když se slzou zašeří,

z vás, kdo má pěsť, jej v líci udeří

a vůkol jásá k tomu posměch zpitý!

A on, tak umučený, s kříže zírá

tu k nebesům, tu na vás ve své muce

a na rtech jeho modlitba se chví. –

Vy láteříte dál s kostkami v ruce,

krev jeho zvolna pije země sirá –

a v dálce duní voje Titovy!