Znělky Šumavské. (III.)

Jako ze sna Šumava si vzdychá,

dávná báj jí starou hlavou chvěje,

jižní vánek milý chlad jí věje,

pták ve hnízdě pípne – a je zticha.

Hnědé sovy krvelačná pýcha

na štít bleskem sryté skály spěje;

zrak můj zří, jak měsíc pršky seje

na omšené stráně, plesa lichá.

Sním a dumám. Náhle z houštin svitu

rusalek roj kvapí zlatovlasý,

lehkou nožkou tanče na pažitu.

Kolem ladných boků květné pasy,

sladký půvab v hravém tance kmitu –

svatojanské slaví hodokvasy.

Jednu znám. – Ó kde jste, mladé časy!