Znělky Šumavské. (V.)

Ve březině na varhany hraje

chladný sever, olše žalmy zpívá,

černou hlavou jako taktem kývá

bujná jedle lesa u pokraje.

V mysli se jí rojí steré báje,

sotva tuší, že juž zima sivá

bílé jíní na břeh bystřin vsívá,

že chléb horalův již nedozraje.

Což ta hrdá jedle síly sporné!

Ona nikdy chudší nestala se,

neschladlo jí tělo bělokorné.

Nezhyne též olše, zbují zase,

ale život chudých v půdě vzdorné

zničen ve stéblech i v krátkém klase –

Píseň pěvce ve sklopené řase.