ZNOVUZROZENÍ

Slunno a usměvavo je po těžkých dnech

na zaslíbených obětních darech zkázy,

na vyvřelých ostrovech.

Denně se otřásají ve chvíli nečekanou,

denně hrůza číhá a odhodlaná smrt

prodírá se i zamčenou branou.

Slunno a ticho je v srdci mém.

Navyk' jsem z pobořených útulků

zachránit se s nejmenším hořem,

maličký domek zas zroubit

za větrnou skálou, za rozbouřeným mořem,

v každý den znovu,

v každý čas, ať jarní je rovnodennost,

anebo zimní slunovrat.

Úzkou stezkou se dovedu prodírat.

Na výšinu větrnou, kde lidský obhlížím rod,

abych zřel zázrak, že ti, kdož zbyli živi,

rukama objímají svět,

živly rozmetaná svá mraveniska

staví zas, pustinou život že výská,

v pokorném čekání na první strom, až zesílí, zkvete,

první až zardí se zase plod.

Chvíle za chvílí, za roky rok...

Člověk je věčný. Vždyť za samým bohem

v nekonečno se vydal jeho krok.