ZNOVUZROZENÍ ZVONU.

Podzimní vítr s jedlí hrá.

Dnes pod ní zvon vykopali v stráni

zemití, drsní vesničani,

skrýš podzemní tajemství otvírá.

Kdys tajně zvon schovali zákonem svým:

tož vzpourou zjevnou a prokletím,

když s císařem církev chtěla

ho sveřepě kladivy rozbít a rozlít v děla

a člověka vyvraždit jím.

Již vesnici kořist vracejí zachráněnou.

Ne ani tak na Boha vzpomínku,

spíš tajemství duše vzpurné, poraněnou

jež vztýčila vzdornou svou myšlénku.

Zvon s láskyplnými pohledy vezou, smytými lesky

jej vroubí legendy nápis český,

ve zkratce symbolu chválící

jen božské a lidské, co spravedlivé a zářící.

Zvon zdvihli. Dát starou duši zas třeba kostelní věži.

Zvon, věděli, slouží Bohu a lidi střeží.

Smát moh‘ se teď buřič zbožnému císaři a lotru.

Kdo na zasvěcené Bohu sáh‘,

ten slyšel vždy hlas: já zničím tě, potru

a vyženu z ráje, neb byl jsi vrah.

Ten, s věží kdo zvony na děla rozlíti dal,

ta jejich plachá a zbožná slova,

tenť zloděj a vrah, ten nehleděl na muka člověkova,

sám ukrutnější, než Herodes král.

A někdo vzkřik‘: Spočítejme se po vojně, lidé drazí.

I církev a její kněží tam byli, kde bezbožní vrazi.

Však lidské srdce je dobré, odpuštěním stoupá

až k trůnu nebes a v očích se taví krásný žár.

Zvon po lanu zdvižen a zapuštěn zas se houpá

a srdce jeho bije, slyš, zvuk to dávných jar.

A zas jej rozhoupali, že slavnostně zvučí,

v kostele bezbožně prázdném vše zas se naslouchat učí,

zvetšelý svatý Václav ve výši

visící nad prohlubní nejtišší,

jak před válečnou dobou stojí a naslouchá

a panna Maria v háji růží umělých

penízky na záhybech šatů strnulých

sepjaté ruce zdvihá hvězdnatá nad roucha,

a všecky obrazy mučedníků, černá plátna

proklátá srdce oštěpy, světla matná

v lampičkách v rozích, kde cechovní prapory tlí

se střapci pod řasnatými výkroji,

ty lavice vysokých oken temnými pod světly,

ta křtitelnice, kolem níž děti v radostném postoji,

vše zase má duši, s tóny varhan zvuk zvonu je větší,

zní, třese se, jako pták v kleci v mrtvo stěn bijící

a víc než dřív mrtvá zbožnost, dnes souzvuk lásky myslící,

tu svobodě mladé blahořečí.