Žofyi Jandové, po přečtení předstojícý básně.

Bdi, panenko! bdi jen v samotnosti,

Poslouchej, kterak kohouti pějí,

Kterak v listí větříčkové vějí,

Slavík zpívá lásky toužebnosti.

Neníť v tobě vinny ani zlosti,

Láskou jen tvé tvářičky se rdějí,

Očka milého jen uzřít chtějí,

Uzřít jen s nevinnou horlivostí.

Trp a doufej! láska musý soužit,

Láska musý vzdychat, plakat, toužit,

Tak to osud od věčnosti káže,

Na soužení ale radost váže;

Tu sy musýš, holenku! zasloužit,

Pak ti bude věnec čílko kroužit!