Zola.

Jak v kotli čarodějky vše tu v žití.

Má, kotle víko zvednout, choutky mnohý,

a zdere ruce v krev a zdere nohy,

v té směsi lidstva duši když vlát cítí.

Jak gladiator v arenu se řítí

a deptá mrav a modly, krále, bohy,

a ždímá mozek, týrá drobet vlohy,

by něčím novým v davu moh’ se stkvíti.

Ty’s kratší cestu našel k svému cíli:

Být geniem! Však víc tě práce stálo,

jak všecko zřít a rozhodnout se brzy.

Sáh’ po brejlích jsi rukou plnou síly,

že černé jejich sklo se mnohým zdálo;

snad sám to přehlíd’s, a dnes tě to mrzí.