ZORA.

Po nebi slavně kráčela

jasná, jak panenka svěží,

ve světle kštici svou máčela

a svět jí u nohou leží.

Nežli se zbudí spící svět,

zvíře i ptáče, list i květ

postojí ještě si tiše,

zvolna a z hluboka dýše.

Náhle si vzpomene, poskočí,

kštici kol hlavy si otočí,

světelná kštice ta, zlatá

celou je oblohou vzňatá.