Zorav.

K nebi stará pozvedá se hlava,

smutným zrakem hledím na zorava

letícího v smavé jihu kraje,

povzdech duše v oku slzou taje.

Sklidil jsem svých písní milou líhu,

z chladu žití toužím k lásky jihu;

zda, až jaro vlast mou bude hřáti,

duše má jak zorav ten se vrátí?

Či snad zorav v klidu chvíli snivé

terčem bude střely závistivé,

by dal střelci kosinku a tlapky

za ozdobu furiantské čapky.