Zoře.

Od východní hory k jižní hoře

jezdí dcera slunce, zlatá zoře,

jezdí tiše, ale velkým chvatem

na koníčku v zauzdění zlatém.

Všecka pole objíždí kol vísky,

ale koník malý je a nízký,

nízký tak, že zoři při tom chvatu

denně zvlhne kraj zelených šatů.

Tajemná však ona vláha denní

na suknici v perly se jí změní,

jež si modré do truhlice schová,

z rána pak se v perlách rousá znova. –