ZOUFALÁ PROSA

By Josef Svatopluk Machar

Kdybyste věděl něco pro ni, pane,

je třicetosm roků stará, pravda,

leč přičiní se – znám ji ode dávna –

je svědomitá, chtěla přijít sama –

leč jízdy nesnáší – ať železnice,

ať tramvaj – chudák, pápěra je pouhá,

že vítr srazil by ji – ale dobrák

tak velká, jako chudák, pane.

Ba, chudák... žena, která nese tresty,

jen že je žena... Víte, ten muž její,

můj bratranec, je takto člověk pijan

a jako muž je surovec a tyran –

ten – jak to říci? Víte, že ta bědná

už dvakrát byla letos u lékaře,

by proved na ní zákrok... a ten lékař

zná její rodinu, zná od malička

ji samu, místo osmi set jen tři sta

za jednotlivý zákrok žádá od ní –

ten zavolal si tedy muže k sobě

a řek mu, jak ji vraždí tím svým mužstvím.

On vyslech, cynicky se smál a řekl,

že vystavit se nechce nakažení,

však způsob najde, aby pomoženo

jim bylo oběma – a myslete si:

ten chudák žena obdržela včera

od soudu zprávu, že muž její zadal

o rozvod právě... Víte, má dva hochy,

ten starší, víte, k myšlení je líný,

po otci pijanovi dědictví to.

A druhý podědil tu slabost její,

jak věchýtek je, bez krve a tepla –

a lump ten prohlásil, že ty dvě děti

jí ponechat chce, soud že jistě uzná,

že matčin život přec je morálnější,

než život jeho... O své újmě šla jsem

k našemu advokátu, co tu dělat,

jak chránit ji. Řek, není možnosti tu,

jak pomoci jí. Alimenta jistě

soud přiřkne jí – leč žádná síla světa

jich nevymůže, když on platit nechce.

A doktor myslí, sotva že chtít bude.

Což vím už. Bratranec mi řek to přímo.

Prý ožení se znovu, co je s ženou,

když ženou nemůže být – je to sobec

a ničema – leč, co tu dělat? Zákon

je pro něj. – Pane, kdybyste ji viděl,

vy užas byste. Je to kost a kůže,

ta žlutá kůže napnutá jak bývá

na ploše bubnu – však to bylo krve,

co ubožák ten ztratil v řadě roků –

vždyť jako letos, tak to chodí stále,

jak ondy povídala, když mi přišla

o místo prosit. Styděla se dříve,

teď pověděla. Pomozte jí, pane,

jak otřískaný strom tu nyní stojí

bez květu, ovoce, bez mízy, síly.

A to je člověk-žena... Žena... Žena...