Zpěv.

Nač zpěv? Sám sebou zhynout musí,

ten choutky roztoulaný host;

co tíží nás, co srdce dusí,

jest těžká žití skutečnost!

Zpěv hříčkou pro zábavu leda,

pro lichotnou žen kratochvil

svět spasit může jenom věda,

v níž vesmír tlum svých záhad skryl.

Ne, nikdy ne! V tom žití našem,

jež hubí sterých vášní žeh,

byl zpěv a bude Mesiášem

pro lidstvo mroucí v okovech.

Ba píseň porážela voje,

když lid ji pěl a nadšen byl,

ať vložil do ní srdce svoje

tu Žižka, onde Rouget de Lisle.

A příboj pomsty, příboj hněvu

i trůny králův s sebou vzal,

již děsili se žárných zpěvů,

a nejeden i hlavu dal.

A přijdou ještě jiné časy,

v nichž šíré země zbarví krev;

leč z krve vzrostou zlaté klasy

a všemu vládnout bude zpěv.