Zpěv a hudba.

Je píseň květem prozářené hrudi,

a hudba srdce národa je květem;

v ní lásky žár, jenž matku poutá k dětem,

i něhy zdroj, jenž hocha k dívce pudí. –

Z těch zvuků všech i z lásky sladkých vzdechů

a výkřiků, jež žitím v srdce padnou,

Bůh bědnému dal lidstvu peruť ladnou,

by do nebe se vznášel pro útěchu.

Tím kouzlem tajemným, jež v tonech zkvítá,

jímž srdce k dobru, Bůh se k lidstvu hlásí,

v říš ducha křídly čarodějné krásy,

výš duší vzleť, kde věčnost bohy vítá!