Zpěv desátý: KONKURS.

Věje vítr černomořský,,

trávou v stepi klátí:

sbíhají se do Kyjova

páni kandidáti.

Věje vítr od západu,

v Kyjově se práší:

každá firma haní jiné,

sama se vynáší. –

Poslal papež dekret z Říma,

pečeť jako talíř:

„Co je po té řecké víře,

nedám za ni halíř!

Není církev jako církev,

care nejmilejší,

římská církev mezi všemi

nejcirkvovatější!“ –

A carhradský patriarcha,

pečeť jako miska:

„Nevěř tomu Vladimíre,

co antikrist píská.

Není církev jako církev,

care nejmilejší,

Řecká církev mezi všemi

nejcirkvovatější!“

A rabínské synedrium

„Šulem, šulem,“ píše,

„nevěř Římu, nevěř Řekům,

drž se jen Mojžíše.

Není církev jako církev,

care nejmilejší,

židovská je mezi všemi

nejcirkvovatější.“

Také Mufti muhamedský

překřičet se nedá:

„Potluč ty psy nevěřící,

uvěř Muhameda!

Není církev jako církev,

care nejmilejší,

musulmanská mezi všemi

nejcirkvovatější!“

V carském dvoru na Podolu

psi se o kosť hryzli:

také ty ostatní sekty

konkurovat přišly.

Čert zná všechna jejich jmena,

ale jak se ctily,

z toho se ruské hokyně

mnoho naučily.

Tenkrát byly zlaté časy

pro dohazovače:

rosolku pili z krajáčů,

jedli jen koláče.

Proto že jim v tom konkursu

obchody tak květly,

jmenují se od té doby

také „boží metly“.