Zpěv devátý. HISTORICKO-POLITICKÉ INTERMEZZO.

Ó, Věčné Město! Věčnáť tvoje bída!

Jen vzkříšeno, už zraješ ke zmaru.

Na slova Danta se v zdech tvých odpovídá

mi žargonem východních barbarů!

Jako by tonulo zas v byzantinských zmatcích

posledních císařů neblahé pověsti,

jako by Orient tanečnic na podpatcích

tvou velikost chtěl znovu roznésti!

Co platny úvodníky fašistických listů,

proč nacionalistou býti zběsilým?

Co pomůže lít do socialistů

ricinový olej násilím?

Nač pročišťovat průjmy umělými

dělníků toskánských poctivou vlašskou krev,

když Věčná Cosmopolis tančí boston, shimmy

v barbarském náručí mezinárodních děv!

Ty, Slovanko či Galko, dcero Germanie,

tys v srdci Říma skrytý jeho vrah,

jed barbarů... Leč nechme litanie

a opusťme taneční síně prah.