ZPĚV DRUHÝ

S ďáblem nelze vyrovnat se na půl.

Podej prst – a stáhne celou ruku,

drápkem uváz’ – chycen celý ptáček.

S ďáblem nelze vyrovnat se na půl:

buď ho biješ – anebo mu sloužíš.

„Care Lazo, rode ušlechtilý,

pro které chceš rozhodnout se carství?

Pro nebeské rozhodneš se carství,

nebo carství pozemské si zvolíš?“

Tak to psala svatá Matka Boží

Lazarovi – caru před Kosovem. –

Chvíle jsou, kdy v blesku zaplanutí

tvář se zjeví národa či muže –:

„Tam se bije na život a na smrt

soused, přítel, přepadený sketou.

A my tygru máme napomáhat,

by ho skokem s boku srazil k zemi?

Raděj smrt než zradit nevinného,

násilníku než se pokořiti,

živoření vykoupit si hanbou. –

Pozemské – to maličké je carství,

nebeské – to na věky je věkův.

Čeho, duše, čehože se bojíš?

Malé ztratíš, s velikým se spojíš.

Lazo svatý! Care – gospodare,

otče náš! I ty tam na Kosovu

pro nebeské rozhodl ses carství.“

Poctivé a svaté vše to bylo,

před Boha s tím předstoupiti možno:

„Věčná, Pane, budiž Tobě chvála!

Žehnej svému junáckému lidu!

Jeho duše – holubice bílá,

jeho srdce – studánka je čistá.

Pro nebeské rozhodl se carství,

pro čest, věrnost, kříž a odříkání,

jho to rozkošné a břímě lehké.

Ze studánky srdce napila se

duše jeho – křídla rozepíná

k jasným nivám carství nebeského.“

Chvíle jsou, kdy blesku plápol siný

osvítí tvář národa či muže –:

„Velká jména dali jste prý světu,

národové moudří, opatrní!

Tento národ, neveliký počtem,

velký srdcem, dal však světu příklad.

Cti dal příklad světu bezectnému,

statečnosti příklad poražencům,

věrnosti dal příklad světu zrádců,

příklad lásky světu chladných sobců.

Většího pak není milování,

nežli dáti život za přítele.“ –

Od jara již řádí Švába v zemi,

pálí, loupí, mučí, střílí, věší.

Začalo to v Bělehradě našem

přepadením bezbranného města.

Snadno hráz pak prolomena slabá

– odpor vojska nakvap sehnaného –

a již vrahů zdivočelé vlny

s čtyř stran světa do země se valí.

Znovu vlast mou, hrdin roditelku,

matku žalnou, na kříž přibíjejí –

úzkou, strmou bylť si stezku zvolil

na osudném rozcestí lid její.

Branou těsnou vchází: pro nebeské,

alleluja! rozhodlť se carství.

Vznešené a svaté vše to bylo.

Před Boha s tím předstoupit je milo.