ZPĚV DUCHŮ NAD MRTVÝM DONEM JUANEM.

Tys třásl naposled,

tou děsnou mříží,

jež lidstvo tíží;

byls vržen zpět.

Co přijdou po tobě,

to trpaslíci budou,

lid chabý s krví chudou

a ve mdlobě.

Kdo tobě láti můž’?

Měls cit a vzruch a plamen,

švih meče, vtipu pramen,

byls celý muž.

Co na tom, že tvůj cit

a vášeň tvoje smělá

divoce překypěla?

Tys uměl žít!

Vstup v slávy svojí jas,

neb jistě všecky ženy,

jež tebou podvedeny,

se smíří zas.

A pozdní lepší věk

rád uzná, číms byl světu,

sup vášní, orel v letu

a celý rek!

Nechť tupý vtip

se vzteká v chabém vzteku,

ty velikého věku

jsi velký typ!