Zpěv dvacátý čtvrtý. ČESKÝ ĎÁBEL NAD KRAJANY SVÝMI DĚLÁ KŘÍŽ.

Zrudl hněvem satan. Koňská noha

dupla vztekle. Vstal a zase sed’.

„To jste vy. Ve jménu Pánaboha

chtěli byste ďábla pokoušet.“

„Česká kuchyň vaří horké menu,

kdo si lízne, hned se opaří.

Ale ať nejsem na věky zatracený,

sednu-li na lep českému sektáři!“

„V každé hnízdo píchne a zas bratře, bratře!

každou hnidu v novinách rozvíří.

Svět prý se hne tam, kam se síla napře,

však hot a čehý táhnou čeští kacíři.“

„Žárliví a mlsní jako kozy

nad vším ohrnují český nos.

Protože pan páter se v Římě vozí,

chodí ministrant po Čechách po svých bos.“

„Ať Pánbůh nebo ďábel, nic vám není svaté,

každý má jen s vámi plno potíží.

Jednou za čas čertu svíčku dáte,

však vždycky přilezete zase ke kříži.“

„Apage, pravím, bídné hadí plémě,

kterému Bůh ni ďábel není vhod.

Buď nebe zavřeno pro duše z české země

i brány pekelné pro její zrádný rod!“

Pak zvedl spár a zahřměl v nočním tichu:

– „Synu jazyka rozeklaného, slyš!

Na místě posvátném, já Otec zla a hříchu,

nad vámi dělám jednou pro vždy kříž!“