Zpěv dvacátý šestý. POUTNÍK DOMA ŘÍMSKOU VYHLÍDKOU SE UTĚŠUJE.

Zas doma. Hledím kolem po pokoji

jak vděčná šelma po svém doupěti.

Uprostřed jizby lože pro dva stojí

a nad ním římské nebe viděti,

jak nakukuje v pantheonský ovál,

jímž vavřín svoji náruč rozpíná.

Sladce to malíř na strop namaloval,

sladčeji člověk pod tím usíná.

Sladko je v Římě snít, sladce se probuditi,

když nad hlavou, ať noc je nebo den,

klasické nebe do postele svítí

a vlídně střeží, barbare, tvůj sen.

Pokaždé z rána, zpola ještě v snění,

rozkošný zmatek duše prožívá:

bohové, patřte na nedopatření,

v Pantheon mne pohřbili za živa!

Však tu již venku marcato kdos klepá

a risoluto hlásek zavolá.

To se snídaní malá Giulieta:

„Colazione e in tavola“.

Teď k žaluzii kroky svoje míří

zlatého dne vytáhnout oponu.

Rej vlašťovek vysoko v nebi švíří

nad palácem pyšných Colonnů,

kde na střeše se v slunci prádlo suší,

černé a bílé římské košile.

Civis romanus by pro černou dal duši,

pro bílé kombiné Vestálky spanilé.

Ty, nebe Říma, tvoje klenba zlatá

jakého božstva je as obydlí?

Proč duše kacířská zlou předtuchou je jata,

že její Bůh nad tebou nesídlí?

Proč krásy tvé se moje duše bojí,

tak zářivé jak úsměv dětských úst?

Proč syn tvůj náhle tone v nepokoji,

má vlasti tlustých, kteří kážou půst?

Ty, nebe Říma, jak tvé chrámy pyšné

se pnoucí k Bohu v hrdém vzepětí,

buď milostivo české duši hříšné

a nedej zahynout jí v ďábla prokletí!

Jak tvoje vlašťovky ať aspoň k tobě vzlétá

a zkřehlé srdce hřeje v zlatých snech.

„Giornali!“ praví malá Giulieta.

„Grazia“. Noviny z dalekých, smutných Čech.

Tam v Čechách asi obloha se mračí,

nad smutným bojištěm věčného boje stan.

Čtu! Nebesa! Monsignore Ciriaci

na hradě českých králů uvítán!

Hosanah! Je konec bludu zlého,

je napravena vina staletí.

Teď propusť, Pane, služebníka svého,

viděly oči mé, co chtěly viděti!

Nad Hradčany se římské nebe klene

a vlídně mžourá na husitský Týn.

Ty, Jene z Vltavy, a z plamenů ty Jene,

Vás obou popel smísil církve klín.

Pojď, Giulieto, zapálíme svíčku

a zazpíváme slavné Gloria

v tom tichém, hezkém, malém kostelíčku

Santa Maria della Vittoria.