Zpěv dvacátý třetí. POUTNÍK ĎÁBLA VŠETEČNÝMI OTÁZKAMI POKOUŠÍ.

„Ne tak, Otče,“ pravím, „čas byl na gaudium,

čas je zase dělat obchody.

Já nedostal cestovní stipendium,

abych vytloukal tu s ďáblem hospody.“

„Já přišel do Říma za Antikristem,

Řím není mi jen causa bibendi,

já pověřen byl čelným českým listem,

abych hledal modus vivendi

s tím českým čertem, který nám byl dlužen

náboženskou českou tradici.

Nechte, Otče pekel, štěstí u žen

(nejsme oba žádní mladíci)

neb hodlám peklo interviewovati

o otázkách náboženských teď,

když český Pánbíček a všichni jeho svatí

nám zůstávají dlužni odpověď.

Koho z Čechů české nebe hostí

a koho české peklo, jeho rub?

Je přístupno nejširší veřejnosti,

neb členům jako Společenský klub?

Kdo plesá v nebi, kdo se v pekle smaží,

když nastane pro Čechy soudný den?

Rozhodne soud anebo balotáží

je český člověk spasen, zatracen?

Jsou v nebi jenom katolíci praví

a v pekle Hus a jiní sektáři?

Či Pánbůh, jenž je nejvýš shovívavý,

posadí Bartoše k svatému Pekaři?

Nezatratí lid, který se klaněl

modlám našich předků slovanských?

A smyje v očistci pan rada Sháněl

smrtelnou svou pohanu a hřích,

že dědkům holdoval, jež přes tři řeky

praotec Čech přines na posvátný Řip?

Nebude hořet po vše věků věky

jak suchý drn pan Dyk a jeho vtip?

Lid Klofáčův kde najde věčné sídlo

a Stříbrného list hurisek sladký ráj?

Kde zakotví pan poslanec V. Rydlo

u věčném blaženství? Zda o partaj

se nebe postará, že v koalici

věrně sloužila národní většině?

Bude spasen, kdo zemře v oposici,

když kát se bude v poslední hodině?

Zasedne jednou po pravici boží

pan Horký vedle pana Laurina,

či bude plodit trní jen a hloží

redaktorská péče povinná?

Je spása pro ty jen, na které milost padla,

a jiným hříchů nést je potupu?

Je český Pánbůh jen pro pana Rádla

či také Pánembohem zástupů?

Pověz, Otče pekel, jménem Páně

zaklíná tě z dálné země host:

komu sluší dávat peníz daně,

aby člověk neměl mrzutost?“