Zpěv dvanáctý. DOMANI.

„Domani“ značí v italštině „zítra“.

Ó, zaklínadlo věčné naděje!

Před tebou skládá zbraně Itálie chytrá,

neapolského vyjma zloděje.

Rci: domani. – Stín vozky vytrvalý

se obelstěn odlepí od tvých pat.

Un soldo. – Domani. – Je v prachu ladro malý.

Rci „domani“: nemusíš soldo dát.

„Domani“ ukolébá zištnost veturina

a v luzný sen v hotelu portýra.

„Domani“ k vlasti umění a vína

chladnému severu své brány otvírá.

S „domani“ projdeš jako Barbarossa

zem k Palermu od modré Bologne.

To kámen mudrců, na který vlašská kosa

v letošní padla živé saisoně.

„Domani“ zavře na tři zámky kapsu.

– „Mosaik schöne?“ – „Danke. Domani“.

S „domani“ ocitl se římský obchod na psu.

Ó, kruté „domani!“ Vae victis, Romani!

Domani cartoline. – Návštěva Kvirinálu?

Domani. – Pst! snad něco pro pány?

Domani tutto. Zrak temný vlhne v žalu.

Kennst du das Land, ó, signor Domani?

Zda znáš ten kraj, kde zlatý oranž zraje

a vavřín zelený kde loubím stoupá výš?

Ne domani, ó hosti z laciného kraje,

dneska se pije božské krásy číš!