ZPĚV I. VÝPRAVA

Jak mocný dub, jenž nezdolán

ni vichrem, ni hromovou ranou,

tak Bruncvík kníže mocně vlád'

svou zemí požehnanou.

Tam, v otcův hradě kamenném,

jenž vysoko v mraky se věžil,

za valy, zdmi a branami

své zlaté si poklady střežil.

To choť svou, věrnou a spanilou,

s líbezným pacholetem,

jak růži májem rozvitou

s poupěte ranným květem.

Ta bedlivě střehla svůj planoucí krb

a s pannami přádala v síni,

jsouc knížete těchou v dobách všech

a lidu vždy ochrankyní.

A dokola hradu, kde pravěký hvozd

se u věčném soumraku šeřil,

tam kníže se zvěří divokou

přečasto sílu svou měřil.

Tu mnohého mlatem sklál medvěda

i tura rukou svou smělou,

a mnohého orla, jenž mračnem se mih,

kalenou z luku smet střelou.

A v zlobě a zvůli kdy cizák a vrah

se sveřep dral do rodných lánů,

tu Bruncvík kníže, jak bouřící blesk

vždy v rytířů čele a manů.

A neotřel dříve mocný svůj meč

a nezatkl do země kopí,

až komoňů tvrdými kopyty

nepřátel zahladil stopy.

Tak lidu svého meč i štít

a chválen a milován všemi,

vlád Bruncvík, kníže bohatýr,

překrásnou českou zemí.

A prchala léta, jak oblohou

za mrakem mrak se střídá – –

Tu, proroctví věren, rozhod se rek,

že v daleké země se vydá.

A marně ho prosí plačící choť

a synek mu objímá šíji –

je knížete vůle, jak železný kruh,

a nic v světě nezlomí jí.

„Já slávou své jméno chci obestřít

a nelekám běd se, ni trudů,

a otec-li v štít dobyl orlici,

já lva si tam vydobudu!

A choti má, kněžno, ty věrna mi buď

a srdce mi zachovej vřelé,

však zpět-li se nevrátím do sedmi let,

pak, paní, volna jsi cele.

Pak volno tvé srdce i ruka tvá,

a chotě zvol v moudré si radě,

však v mysli mi vzpomínku uchovej

a v orla mé vychovej mládě!“ –

A záhy, slyš, hradem to rohů hřmí hlas

a brána, hle, dokořán stojí,

a třicet z ní vyjíždí rytířů,

v stříbrné svítící zbroji.

A třicet hle na kopích praporců

se ve větru třepetá raném,

a v čele rytířstva bohatýr

na bělouši okovaném.

Korouhev s perutnou orlicí

vlaje mu nade hlavou –

Tak Bruncvík, kníže, vydal se v svět,

by zlatou se ověnčil slávou.