ZPĚV K SLAVNOSTI pětistyletého trvání vysokých škol Pražských při odhalení pomní...

Vítej lidu, jasný králi,

Otče vlasti, vítej nám;

Srdce Čechů touhou plály,

Bys k jich sstoupil dolinám;

Vltava jar půltisíce

Tvé oblouky protéká,

Co jak dnes radostné líce

Zřela Praha stověká.

Vítej, hlavo ty věhlasná,

Již tak žehnal světů Pán,

Že vykvetla doba spasná,

Zdar byl krásné vlasti dán;

To posvátné čelo neslo

Vínek zásluh spanilý,

Mívalť Otec svaté heslo:

„Blažit národ rozmilý.“

Hle jak právo nám podává

Vysokého Učení,

Kyne ruka – chrám povstává

S Uměn vlídnou svatyní;

Tam se slovo Páně hlásá,

Moudrost, právo národů,

Duch nad léční silou jásá,

Již vlil Tvorce v přírodu.

Národové k Praze České

Spějí, věd kde vzešla zář,

Aby blesky věd nebeské

Objasnily ducha tvář;

Alma Mater dary stále

K Visle, Sále, na Dunaj,

Rozesílá k vlasti chvále,

By vykvítal světu ráj.

Na sta sic vlast bouří sčítá,

Co jich stálo nad Prahou:

Alma Mater stejně zkvítá,

Stejně dává zář blahou;

Skví jak od věků se skvíval

Českých králů chrám i hrad,

Tam kde v rodě s králem dlíval

Arnošt, Vlaším, Kolovrat.

Nuže, Praho, dcero krásná

Libušina, Karlova!

Jásej, zde je slavnost hlasná,

Tvář velebná Otcova;

Jásej, On ti lásku dává,

Žehná s výše tobě – nám;

Jásej Karlu: Sláva, sláva!

Nám že stavěl slávy chrám.