ZPĚV KU CHVÁLE JARNÍHO JITRA.

Ó vlažná jarní jitra, Vy svěží jarní jitra!

Vy jako obdivně žasnoucí, vznícený, skrz slzy světelně, zlatově svítící úsměv

jinochů útlých a bledolících,

s takovým roztoužením Života Živelné Prabožství vzývajících!

Vy, vzdušná, světelná lázni chorých a rekonvalescentů!

Ó, já Vás miluji vděčností nemocné princezny líbezně sněžné a něžné,

s malýma ručkama, s malýma v střevíčkách z perliček nožkama,

kterou Princ políbil dlouze a ozdravil blouznivou láskou!

Ó, já vás miluju něžností milostně zemdlené milenky slabé a sladké,

která se k Silnému Milenci, plachá, přece jen bez bázně tulí!

Ó, já vás miluji důvěrou slabého útlého děcka,

které, ač uprostřed bouřného Života-Světa, se k Nebes Milosti modlí!

Ó, já vás miluji láskou k Silnému Životu silného života lačných,

v plachosti důvěřivých, protože slabých a chorých!

Vše mladé, zálibně smyslně něžné raší a rozkvétá ve mně pod Vaším pocelem, Vy Jarní Jitra!

Radost z života blouznivá,

podobná jásání růžových pentlí,

vlajících-letících křišťálně bílým, světelným vzduchem!

Láska útlých a slabých ke květům útlým a slabým,

které jak oni v života blouznivé žízni,

štíhlým vzpínáním stvolů, nastavováním řapíků listí i kalichů květných,

pohledem, úsměvem vzníceným vzývají do výše vánek a světlo!

Oddaná vroucnost k zlatému Slunci,

jíž Otec-Obr laškuje s mladičkým zeleným listím!

Oddaná vroucnost k zlatému dobrému Slunci,

jež bledé studené ruce a zesláblá prsa,

nemocné bledé líce i tesknící oči

otecky zahřívá, hladí a líbá!

Ó vlažná jarní jitra, Vy svěží jarní jitra!

Jak se to lehce pluje i tělu i mysli v zlaté a stříbrné lázni

Vašeho vzduchu bez břehů v světelných dálkách!

Jak se to rozkošně myje smyslům i srdci medově zlatým průhledným mýdlem

Vašeho světla bez konce do modré výše!

Jak se to bláznivě potácí z opití očí a mysli sytou a kyprou zelení trav a zahradních konvic v zářícím zlatu slunce!

Jak se to vratce tančí z ohlušení uší i duše z šumění vzdušných perutí, z pění a pípotu ptactva

život svůj v švíření hájícího a uplatňujícího, i v lásce, z lásky k Životu, život svůj dávajícího, a ve zpěvu Život tak vzývajícího a velebícího!

Všechno je nadšené, čerstvé a zdravé, všechno je mladé

a v mladosti-zdravosti nadšeně hravé i dravé!

Všechno je nevinně plesavě stříbrně bílé,

všechno je čerstvé a nadějně-radostně, životně-živelně zelené,

všechno je slavně a svatě světelně zlaté

nade mnou, kolem mne, ve mně!

Ó vlažná jarní jitra. Vy svěží jarní jitra!

Vy skrze slzy, co vznícený, světelné ve zlatě svítící úsměv

jinochů útlých a nemocných;

Vy, jako princezny nemocné, bledé, Vy, jako milenky plaché a slabé, oddaná láska,

Vy, jako modlitba důvěřivého děcka!

Láskou života lačných Životu plaše a blouznivě oddaných,

vděčností nemocné princezny blouznivě Princem políbené,

něžností milenky k Milenci Silnému přitulené,

důvěrou děcka k Nebi se modlícího,

miluju Vás!

Neboť Vy hladíte, a tak mi svádíte, a tak mi ladíte, a tak mi mladíte

světelně vzdušnými vlnami svými údy mých smyslů, opile křepčící ve Vaši lázni:

číš mého srdce po okraj kypící, pěnící něhou a pějící plesem,

praporec mého srdce nadšeně vlající

v závrati o závod s bouřlivě letícím, bouřlivě dujícím větrem,

srdce mé, snící si o všem,

co nadbytně zdravé a nadšeně odvážně mladé a životně zářivě zelené,

radostí stříbrné, slzícím úsměvem slavnostně zlaté,

slavící milostné lásky své k Věcnosti stesk!

Uprostřed Vaší nadějně šumící živelné zeleně života ratolestí,

oslavně obklopené-objaté nekonečností Vašich světelných vzduchových dálek,

Srdce mé:

vonný a světlý

Oltář

v slavnosti

Božího Těla-Světa,

vonící květy Věčnosti jara,

svítící slunečním světlem

monstrance Vznešené Krásy,

objímající-ochraňující v Sobě

Tajemství Božství Světa,

slaví své básnivé lidství!