ZPĚV LOVECKÝ.

Hurah! hurah! hurah!

Tak vesele jasný uvítán buď den,

Jenž modrem se na nebi zdvíhá,

Ven ze dvoru temna, u prostoře jen

Tam veselo nám; jen ze dvoru ven,

A hlučno ať zpěv se rozlíhá;

By hluboký přírody zaplašil sen.

Hurah! hurah! hurah! –

Hluboký mrtvého lovce je sen,

Jej nezbudí k honbě již veselý den,

Teď živi, teď k honbě, teď veselo jen.

Hurah! hurah! hurah

hurah! –

Viz zelený jak se na lovce tam bor

Tak vábně a radostně dívá,

Již od zpěvu každý se probudil tvor,

I ozvěna hlasně od dalekých hor

Co daleký zpěv se ozývá;

Ji probudil ze sna náš lovecký zbor.

Hurah! hurah! hurah!

Ba milý je život a milý je bor,

Je nerad opouští uhoněný tvor

My živi, my k honbě, my lovci jsme hor!

Hurah! hurah! hurah!

Již v prostoře, v dálce za námi je ves,

Náš zbor se již lesem prodírá,

Viz jelen! tu rána na ránu a ples,

Zvěř prchá, léč raněnou dohonil pes

A lapený jelen umírá,

A vesele hlučně se rozléhá les:

Hurah! hurah! hurah!

Již padl a neslyší vrahů svých ples,

Víc nikdy svůj rodný již neuzří les.

Nám kořist, nám veselá honba je dnes.

Hurah! hurah! hurah!