Zpěv na památku Jeho cýs. král. Jasnosti Františka Prvního dědičným Rakouským cý...

Bože, jenž sám od věčnosti

Nejslavněji kraluješ,

V jasném světle na výsosti

Trůn máš, všecko zpravuješ,

Vyslyš písní nábožných hlas

V nastalý nám radostný čas,

Zahřej naše vnitřnosti

Ohněm božské milosti.

Ty se v jasném sluncy třpýtíš

Každodenně přejasně,

V měsýčku nám v nocy svítíš,

Dělíš světla překrásně,

V hvězdách stkvěješ nám se míle,

Kveteš v kvítí jarní chvíle,

Libou vůni vydáváš,

Vždycky s námi zůstáváš.

Ty, jenž v nepamětná léta

Člověka sy postavil

Na divadlo velké světa,

Duší sy ho oslavil;

Jaks ty řekl: Buď! hned vše bylo,

Člověk, červ y ptactvo žilo,

Na nebi pak duchové

Stáliť k službám sluhové,

Ty sy lidské pokolení

Po vší zemi rozložil,

Když chceš, kazýš v okamžení

Národ, jejž sy rozmnožil;

Jako vítr házý prstí,

Tak ty lidmi, máš je v hrsti,

Musý se, co ty chceš, stát,

Ach! kdož se tě nemá bát.

Pošlým z chaterného stavu

Jasnou slávu daruješ,

Korunuješ jejich hlavu,

Když ctnost jejich spatřuješ,

Štěstí bohabojným tvoříš,

Nešlechetné hubíš, moříš,

Oko tvé když pokyne,

Království hned pomine,

Ty sy setřel Balsazaře

S tváři země jednu noc,

Nedočekal ranní záře!

Ach! tvá jest to, Bože, moc,

Sedechyáše pak zlého

Svrhls s trůnu dustojného,

Dav mu vyloupiti zrak,

Hle! tak světlo měníš v mrak.

Davida pak chudičkého

Izraelis představil,

Šalomouna vznešeného

Mnohem víces oslavil;

Pověst jeho v prudkém letu

Rozhlásyla všemu světu

Jeho moudrost, jmění, moc,

Až tam, kdež jest věčná noc.

Po dnes, Bože, korunuješ

Slávou ctnostné mocnáře,

Vítězstvím je ozdobuješ,

Z králů činíš cýsaře;

Nízkých na trůn pozdvíhuješ,

Jasnou slávou osloňuješ,

Rozděluješ koruny,

Sázyš krále na trůny.

Aj! hle Františkovi zase

Nový trůn sy postavil,

Milý Ti byl v každém čase,

Ach! jak sy ho oslavil!

Na vznešenou hlavu jeho

Cýsařství sy Rakouského

Vstavil novou korunu,

Sedí Dědic na trůnu.

Rakouský se radůjž světe

Z dědičného cýsařství!

Františkova sláva květe,

Šíří se mu mocnářství;

Stkví se jasně korunami,

Vládne mocně krajinami,

Ty to činíš, Bože, sám,

Pod Františkem blaze nám.

Kdož nám nyní může škodit,

Když Bůh nás tak miluje?

Když on lid svůj ráčí vodit,

Kdo nám štěstí stavuje?

Před ním hynou nepřátelé,

Slovem poráží je cele,

Pohlednutím umoří

Obry, světy poboří.

Přijmiž obět mysli vděčné

Od nás, Pane důstojný!

Zvučte chvály boží věčné

Z naších ust v čas pokojný

Za milost nám prokázanou,

Za korunu novou danou

Františkovi cýsaři,

Laskavému mocnáři.

Pane, rač mu darovati

Zdraví žádostivého,

By mohl dlouho panovati

K štěstí lidu věrného;

Zdržůj celý Rakouský dům,

Dokavadž svět nepadne v rum,

Zvelebůjž jej vysoce,

By se rozstkvěl široce.

Připusť, připusť naše hlasy

Před trůn velebnosti své,

Obradůjž nás v tyto časy,

Pane, všecko jestiť Tvé;

Hospodine! naše sýlo!

Učiň šťastné každé dílo

Rakouského cýsaře,

Dědičného mocnáře.