zpěv o andělech

básníku, jenž nám zahráls tiše

k andělům smutně krásný zpěv,

by sestoupili s marné výše

a proměnili naši krev,

by v tom, jenž tady ve tmách dýše,

rozžehli sterilní svůj zjev,

básníku, pohled vertikální

vrať k zemi od těch přeludů,

jsou papír, sádra, plech ti dální

utěšitelé bez trudu,

jsou paskvil mdlý a teatrální

andělů, živých osudů,

andělů bez kostelních rámů

a bez oltářních voskovic,

kteří už přerostli lesk chrámů

i marných snění čiré nic

a rudým jasem s černých trámů

v náš zápas planou do ulic.

to srdce jsou, jež zahořela

purpurem solidarity

s osudem chudých, jejichž těla

jsou umučena necity

i pokořena v chrámci čela

licoměrností charity,

to srdce jsou, jež světa hoře

v citlivém svalu slyší lkát

a v tvůrčí lidské nepokoře

se s jeho strůjci musí rvát,

za odpíraný chléb a moře

radostí čistých bojovat.

jsou všude a vždy zazářili,

když svět jich potřeboval v tmách,

i poraženi zůstavili

své srdce v našich hlubinách,

svým srdcem a svou pravdou smyli

kus lidské hanby v dějinách.

nezděláš z ilusí a stínů

na dobré zemi dobrý svět,

den ze dne musíš domovinu

mozolnou rukou obrábět

a ničit plevel, hmyz a špínu,

bys dostal urozený květ.

od vltavy až k palmám ria

tu andělé nám v čele jdou.

kolik jich má dnes asturia,

andělů s puškou srdečnou.

salud la passionaria,

ten lidský cherub nad psotou.