ZPĚV O ČERNÉ I JASNÉ ZEMI (1)

Půvabné vlny hor jak nejčistší modří načrtané –

prameny houslovou píseň zpívají člověku –

nad hlavou borovic laškovný vítr vane –

jitro je milostné, toužebně večer zpívá –

ale to všecko je v daleku,

zde země je černá, nemazlivá,

zde zemi přísný zákon je dán,

zde krajíc je šedavým prachem posypán,

zde průrva úderným pluhem rozrytá

dlouze se chvěje a vyčítá –

Slyšíš a rozumíš?

Zachytíš ještě za noci hluboké šum

podzemních lesů, olbřímích kmenů,

pozdravy blesků kamenným silákům,

kypění mízy z hlubiny do kořenů?

Slyšíš a rozumíš?

V zášeří pralesů nad lstnými močály

v bahnitém výdechu par

ostré se výkřiky ozvaly,

rozbily ohrady běsů a čar,

v mlčení věků se zaryly směle

výkřiky panského velitele –

zařinčí sochor a zahvízdá pila,

sekyra zvysoka zazvonila,

slyšíš, jak v pádu zahučí kmen,

než zemi rozryje, rozbit a přemožen?

Slyšíš a rozumíš?

Chalupy skrčené s chudými víchy

z vyprahlých pasek skromně jste vstaly,

den volá: Pospěšte, napněte svaly,

úpalný den je, však večer tichý

nad pásy políček laskavě chodí,

hluboký oddech – už země rodí,

měsíc ji žlutavým šlojířem opřede,

zasvítí žito a zašumí rež –

Sedláku, dávný praděde,

chlebíček první si upečeš,

první dar země té rozbrázděné –

Slyšíš a rozumíš?

Mávneš-li rukou na sever, u vod a brodu

podivní lidé se míhají – páni, to páni –

rachotí rychlými slovy, jsou z cizího rodu,

nesou prý štěstí a nesou požehnání,

měří a čítají, úsečné rozkazy,

zas země rozryta, rýče a lopaty,

cifry a počty, dřevo a provazy,

den nový zahoří, slavný a bohatý –

Jara jdou, podzimky, hvězdy a vichřice.

Co jste tu stvořili rozkazy svými?

Bezpečně chrání tě hradba a ulice.

Se štítem domy a podloubími

v sousedské družnosti tlačí se dokola,

rynek je důstojný v hrdosti nové,

měšťané, měštky, purkmistr, konšelové,

vznešené vyzvání kostel jim zavolá,

poznáváš dobře... ve všedním kroji

ten jeden ozdobné mřížoví strojí,

druhý ten sukno poctivé robí,

jiný je stříhá a barví a zdobí,

kožišník, koželuh v zástěře rudé,

šenkýř, co pivo dnes čepovat bude

– právo je výčepní na jeho domu –

mistr tam ševeček s červenou lící,

pekařík u výhně dýmající,

bednář a sedlář a řemenář k tomu,

hubený krejčík tam s kleslými rameny,

v kvelbíku zšeřeném kramář shrbený –

– ale tam – vidíš – vůz do výše nakládaný

rachotí hrdě, jak vyjíždí z městské brány,

tovary veze do světa, je cesta daleká,

ale až vrátí se z odvážné cesty,

oživne ulice, oživne dům,

do truhlic dubových počestným měšťanům

za grošem grošík cinkavý přitéká,

pro stáří bezpečné, pro nevěsty.