Zpěv o Díně.

Hellady boje proč stále jen, Homere, nadšeně zpíváš,

požáry Ilia, krásu nádherné Lediny dceři?

Zanech již Achilla hněvu a Ulyssa úskoků lstivých,

od břehů troadských zanes zraky své slepotou jaté

k sidonským mužům, jichž umění k dílu božskému rovnáš!

Z Chia ty zříš jich bronzové zbroje a purpurné látky,

cedřinou tmavou, hleď, kmitá se fantom z libanských lesů

ztesaný tyrskými dříve, než tvoje zapěla lýra.

Vlast je to mužů, jichž epopej hřímá jak zpěněné moře

zajaté v nesmírném poháru z mědi a nesené býky,

hlídané cherubů chmurných cedrovým nehybným zrakem.

Parisa najdeš tam, Helenu s kadeří vonící, tmavou;

shlédnouti vyšla děvy v podvečer Dína a našla

Sichema jatého láskou; byl bohatýr mladý a dobrý,

Ulyssa rodily marně Jakoba smědého ženy,

brány když Paris otevřel s prosbou o děvu bílou.

Přece však zrodil se úskok v divém Levya srdci,

nové Ilion vzplálo v Kanaan úrodných nivách;

zhynuli muži ostrostí mečů, i hevejský Priam,

stařičký Hemor, jenž Sichemu nedávno otcovsky žehnal.

Chvějící vyvedli Dínu z lože, v němž dřímala šťastna,

rekovní bratři, jež omlouvá nenávist žhavá a svatá,

Jehovy hodna bez konce přísné a velebné Vůle.

Hellady boje proč stále jen, Homere, nadšeně zpíváš?

Salemu požáry zpívej a krásu Liiny dceři!