ZPĚV OBILÍ.

Viz, sladký, vonný orkán, „chléb“ jenž věští,

jak hýří v klasů šírém, zlatém moři;

jich vlny jako bělohřiví oři

si zářnou tůní divě dráhu klestí.

Slyš, řinčící to vichr zvuků jesti:

šum suchý žita valnou píseň tvoří,

tam ječmen ostře syčí, děl bys: hoří

a v klasech pšenice to měkce chřestí.

A v této velké, slavné směsi hlasů,

v tom zištném hymnu těla nasycení

přec někdo Duši v blahý pozdrav kývá:

To koukol jest, jenž rdí se ve snu jasu,

a dětským hláskem v tomto ostrém vření

své modré „Alleluja!“ chrpa zpívá.