ZPĚV OBLOUKOVÝCH LAMP V HOSTINSKĚ ZAHRADĚ

Houpáme se, kolébáme,

květy žhavými se zdáme

v kaštanových korunách;

ohnivé jsme tanečnice,

houpáme se spalujíce

letní noc na lesklý prach.

Koupáme se, houpáme se

ve vzduchu, jenž mdle se třese

v rozsvícené zeleni;

měsíců jsme několika

obraz, jenž se do rybníka

pohroužil jak mámení.

Houpáme se zcela lehce

vanem, jenž se dotknout nechce,

táhna z řeky plné hvězd;

houpáme se zvučnou hudbou,

jež se sváteční zdá sudbou

zahrady a jejích cest.

Houpáme se, nejsme samy,

nad námi se houpá s námi

zeleň korun šumících,

a tu dole dav se houpá

proudě, v noci vlahé koupá

smysly, šperky, hovor, smích.

Houpáme se s celým světem,

se vším jsme tu jedním květem

rozhoupaným v prostoru –

ševel mnoha kroků v písku,

tlukot dívčích srdcí v trysku,

radost prostých hovorů.

K houpavé se hudbě druží

kytice ze sterých růží,

pije úsměv našich skel,

a my, mechanické pouze,

usmíváme se tak dlouze,

aby každý radost měl.

Houpáme se, kolébáme

a své světlo rozdáváme

davu, jehož neznáme,

a v tom světle, jež se vlní

rytmem, který všecko plní,

tichounce se koupáme.