Zpěv osmý. INFORMAČNÍ INTERMEZZO.

Každý je vítán v této krásné zemi,

kdo přišel spatřit sedmý světa div:

i ten, kdo chodí spát se slepicemi,

i ti, jimž chybí věčně pět, šest piv,

rovněž kdo nesnáší salátů na oleji,

a komu antipasta hrůzu nahání.

Dostane vepřovou, kdo římskou stravu nejí.

Bez klasického se obejdeš vzdělání.

Baedeker stačí pro pinakotheky,

ne pro ty, kdo chtí život viděti;

hvězdičky jeho jen září na ty vděky,

které jsou přístupny odpůldne do pěti,

Po páté končí se tu život pro turisty:

vše umění už v Římě zavřeli.

Zavřeli Apollony, Madonny a Kristy.

Pořádný turista je v osm v posteli.

V sen sladký Baedekra ho ukolébá článek

a program načrtne si mysl znavená

dne zítřejšího, než upadne v spánek,

by zítřek nezastal ho nepřipravena.

Než řádný turista, zejména je-li ženat,

zná orgie nanejvýš caesarů.

On nikdy neupadne do moderních tenat

nového Říma, v školním odvaru

zná Nerona a sem tam slavné jméno,

jež informaci letmou vybaví:

– „Tady se koupal Caracalla, ženo!“

s risikem vzbudit nemravné představy.

My chcem však přijít věci na kořeny

a poznat ďábla pobyt neznámý.

Ďábel je svoboden. Kdo nemá žádné ženy,

rád mezi mnohými pobývá ženami.

– „Jak najdu ho?“ – v tanečním vzdychnu shonu.

„Ogni speranza..“ V tom, ó grotesko!

dí jedna z dcer tohoto Babylonu:

– „Něponimajem. Parlez tedesco“.