Zpěv pátý: BEZBOŽNOST V RUSÍCH.

By Karel Havlíček Borovský

Tak se z maličké příčiny

stala velká mela:

ruský národ neměl boha,

církev ovdověla.

Nám by byla lehká pomoc,

toť je stará vesta!

teď již umí každý kaplan

dělat bohy z těsta.

Ale Rusi o těch kumstech

ještě nevěděli:

když si boha utopili,

žádného neměli.

Počali se všichni báti

strašlivých následků,

neb žádný nic takového

neslyšel od předků!

Ale svět je pořád stejný,

lidé ho nezmění:

plivni si stokrát do moře,

ono se nezpění.

Tak i v Rusku bez Peruna

ve starém pořádku

běžela světská mašina

jak na kolovrátku.

Staří lidé umírali,

děti se rodily,

hodní lidé pracovali

a ochlasti pili.

Hrušky zrály o Jakubě

a na podzim švestky:

když se hodně vypršelo,

bylo zase hezky.

Slunce svítilo jen ve dne,

měsíc jenom v noci,

v letě bylo caru horko

při vší jeho moci.

Žito se muselo síti,

tráva rostla sama,

šlechta pracovala hubou,

sedláci rukama.

Kdo zaplatil, měl u pánů

všudy dobrou přízeň,

hlad si zaháněli jídlem,

ale pitím žízeň.

Všecky řeky byly mokré

a kamení tvrdé:

chalupnice hubovaly,

že jsou selky hrdé.

Šlechtic neobcoval s mužským

měšťanského rodu,

ale šenkýři míchali

přec do piva vodu.

Mladí lidé pospíchali,

staří šli pomalu:

na každou špetku radosti

přišla špetka žalu.

Kdo měl málo, tomu braly

velké pijavice:

moudrých lidí bylo málo,

ale hloupých více.

Kdo byl taškář za Peruna,

taškařil zas dále:

a kdo byl poctivá duše,

dřen byl neustále.

Neboť svět je pořád stejný,

lidé ho nezmění,

plivni si stokrát do moře,

ono se nezpění.

Tak i v Rusku bez Peruna

ve starém pořádku

běžela světská mašina

jak na kolovrátku.

Ale církevní mašinka,

ta se zarazila,

neboť kněžím u pytlíku

zaťata jest žila.

Sedlák ten jest od jakživa

vychytralý kvítek,

hned si z toho utopení

vyhlídl užitek.

Přestali desátky dávat,

také na modlení,

ani štolu, ani na mše,

když prej pánbůh není.

Na ofěry nechodili,

při funusech ticho,

kostelníci mřeli hladem,

kněžím splasklo břicho. –

Tu hned tekla krev z obrazů,

děly se zázraky,

čistá panna porodila

čtyry mladé draky.

Báby viděly znamení

na nebi a všude:

prodávaly staré sukně,

že soudný den bude.

Báby viděly znamení

na nebi i v dírách,

slyšely potopu světa

hučet ve všech škvírách.

Po svatbě se narodilo

dítě za čtvrt leta:

kupujte lidé měchýře

na potopu světa!