ZPĚV PŘI LOUTNĚ

Než vzplá zas luny jas,

má sestro snivá,

můj láskou chorý hlas

tmě svůdné zpívá.

Zpěv poslyš o rukou

jak narcis něžných,

rtech, které trpně žhou

i ňadrech sněžných.

Mne utěš v bolech mých,

jež přání souží

a v slovech perutných

tě líbat touží...

Než vzplá zas luny jas,

milenko nyvá,

můj láskou mroucí hlas

tvé srdce vzývá...