Zpěv přísných slepců.

Pouť trudné po zemi, kteráž jest símě jen,

nás mezi zející, strašlivé hroby vede,

přes pustá bojiště a přes mrtvoly bledé.

Zde břímě znamená a hanebné jho den.

Viz chvatně pijící ze číše plechové,

z pohárů stříbrných i zlatých tentýž žal,

aniž zná strasti proud vrcholy, nezná val,

avšak zůstává stát u jámy hrobové.

Když pak se svažuje cesta i teskní květ,

studený vítr jde, do snětí zavane,

aj, zříš, jak srdce tvé i den i palný ret

dán touze po rose – ale ta nekane.