Zpěv prvý: PERUN A VLADIMÍR.

Vladimír car na svůj svátek,

když seděl na trůnu,

poslal drába s vyřízením

k bohovi Perunu.

„Hřmi Perune na můj svátek

místo kanonády,

škoda prachu, dost ho padne

v bitvách u armády.

Hřmi Perune na můj svátek

místo kanonády,

pak si přijdi se mnou vypit

šálek čekolády.“ –

Pan dráb přišel k Perunovic,

zatloukl na vrata,

děvečky se hnedle zeptal:

„Doma-li pantáta?“

„Doma, doma, pane drábe,

ve veliké chatě,

sedí s jehlou na pekýlku,

zašívá si katě.“

„Vzkazuje vás, pantatínku,

car náš pozdravovat,

máte prej mu k tomu svátku

drobet zabubnovat.“

Jak to přeslech' tatík Perun,

hnedle čelo svraštil,

skočil s kamen na lavici,

kaťmi o zem praštil.

„Raděj pásat husy ve vsi,

po bahnách se ploužit,

než u toho Vladimíra

zde za boha sloužit!

Málo platu, služba těžká,

nikdy konec práce,

ještě bych mu měl vyvádět

ve svátek rekrace?

Tuhle při poslední bouřce,

při té blýskavici,

bez toho jsem si propálil

celou nohavici!

Málo platu, málo športlí,

málo deputátu,

nemohu si špendírovat

oleje k salátu!

Pečínku jenom ve svátek, –

vodu musím píti,

sotva jsem se na tu službu

mohl oženiti.

Beztoho mne větším dílem

živí jen kondice,

študentům hodiny dávat

musím ve fysice.

Kdyby od selek nekáplo

trochu akcidence,

ani v neděli bych nemoh'

přičuchnout k pálence!

Pro nic za nic robotovat –

nevěděl bych věru,

na tu jeho čekoládu....

.... že mu na ni seru

Car necar, svátek nesvátek,

že mi všechno rovno,

ne a ne, a nebudu hřmít,

co z toho mám? Hovno.

Dráb stál celý zkoprnělý

jako kapr v žitě:

„Pamatujte se pantáto,

co pak to mluvíte?

Já jsem taky jen služebník,

každý zná své meze,

kdybych to vyřídil caru,

co se na vás sveze?“ –

Ale Perun, jak byl v ráži,

sáhnul pod lavici,

a vytáh' na pana drába

tu svou hromovnici.

Dráb se dlouho nezdržoval,

hledal honem díru,

a hned běžel jak s keserem

k caru Vladimíru.

„Jdu Vašemu Veličenstvu

slušně vomeldovat,

že se to, co mluvil Perun,

stydím opakovat.

Nechce hřmít a osopil se

na mne jak na čubu,

nectně Vaším Veličenstvem

vypláchnul si hubu.

Ať si tu svou čekoládu

car prej sám sežere,

a že on na celou službu

s odpuštěním sere

že je carův svátek a...

s odpuštěním, rovno,

že je mu po celém caru

... s odpuštěním hovno

Jak uslyšel Vladimír car

tohle grobiánstvo,

plivnul na zem, zasakroval,

a s ním všechno panstvo.

Poslal čtyry policajty

k bohovi Perunu:

„Přiveďte ho grobiána

ku carskému trůnu!“

A když vyšli policajti,

pískl na ně oknem:

„Hej! nechte to až do zejtřka,

my v suchu nezmoknem.

Nebudem si s grobiánem

dneska kazit svátek,

však mu zejtra uši natřem,

vraťte se nazpátek!

Však my se ho za ty jeho

hromy neprosíme,

pokud máme své kanony,

sami si zahřmíme!“

Poslal flügel-adjutanta

pro dvě baterie,

ať bouchají při tabuli,

když se zdraví pije.

Jedli, pili, hodovali,

hrály jim muziky,

ministři si popouštěli

u kalhot knoflíky.

Pili pivo, pili víno,

jedli z masa, z těsta,

nejednomu oficíru

pukla z toho vesta.

Vejskali a tancovali

okolo pilířů,

bim! bam! bum! špunty lítaly

z flašek a moždířů.

Kdo při tom byl, ten se opil,

blaze, braši! tomu,

v noci pak je s výslužkami

roznášeli domů.