Zpěv sedmý. APOLLO.

Jsme v Apollu. Apollo z Belvederu

dal božské jméno jen. My ale v předtuše,

když poodhrnuli jsme těžkou portiéru,

na kapitolské zříme Venuše,

any se otáčejí, tvorové z krve, masa,

jak na podstavci krása kamenná

v museu kampidolském. Na pohled táž raça,

týž krk a boky, tatáž ramena,

týž účes, chřípí, týž ret vykrojený,

jímž pyšní se klasičtí naháči.

Však krásou klasickou moderní římské ženy

v divokém rytmu jazzband otáčí,

ne zřízenec, jenž znalcům za zpropitné

předvádí, zívaje, musejní antiku.

Moderní Řím laika spíše chytne.

Caveat consul! Pozor Frantíku!