ZPĚV SLAVÍKA.

Noc protkána hvězd svitem,

jak vdovy černý šat, –

v to ticho s divným citem

kdes z šera slavík pad.

To na paprscích luny větřík splýval,

to ze sna mluvil zvonek horských stád,

to na jezero vlnách vánek zpíval,

v květ rosy brillant zazvonil a pad.

Noc protkána hvězd svitem,

jak vdovy černý šat, –

v to ticho s divým citem

kdes z šera slavík pad.

To mluvila dvou květů vůně spolu,

to poupě růže rozvila se v chvat,

to hvězda spadla s nebe v lásky bolu,

to píseň polibků rty počly hrát.

Noc protkaná hvězd svitem,

jak vdovy černý šat,

v to ticho s divým citem

kdes z šera slavík pad.